tí1ých rtd někdejší královny při tomto nevinném
lichocení obratného presbytera a klade svou
bílou ruku jakoby k opoře na krucifix vztyf~ný
na stole. A boží mír, vykupující z hroz vfjevd
předešlých, rozprostřen jest nad tímto obrazem,
kterým cyklus končí, nebof záhy po vyvrcholení
idyly poitierské r. 587 Radegunda umírá.

Záhy po jejím skonu ujímá se její málem
šedesátiletý přítel Venantius F ortunatus literární
osJaY)' své příznivkyně a doplňuje jejím
~ivotopisem značnou řadu legend o galských svatých,
pro něž se mu dostalo obecné proslulosti v církví.
V šestém století, jež bylo myšlenkově a
umělecky neplodné, byl Fortunatus pokládán za
velikého básníka. Severoitalský rodák a
vychovanec gramatických škol v Rayenně, jejž vděčná
pout k hrobu svatého Martina v Toursu přivedla
v mladých letech navždy do Galie, měl nejednu
vlastnost, vyznačující pravého básníka: formy
mluvnicky i metricky bezvadné a vyškolené na
starořímských elegicích užfval k zachycováni
prožitých dojmd z krajin a ze společnosti; honosil se
důrazem i pdsobivosti vycvičeného řečníka,
kterýnepíše pro oko, nýbrž pro sluch a pro srdce;
dovedl nejrůznější situace životní proměniti v
zaokrouhlené obrázky poetické. S otevřeným okem
prošel velký kus západní Evropy a rozuměje
lidem i politice, pobyl na nejednom dvoře
barbarském, kde jako obratný dvořan uměl se vlichotiti
účinnou básní příležitostnou; jsa poněkud
labužníkem a změkčilcem, okoušel tu rád pohostinství
a chlubil se jemnými způsoby. Bezpečněji ~šak
než u mocných vladařd cítil se v středisclch
du
17