jeho krásné a zbožné sestře dostává se
románského vzdělání a křesfanské výchovy, jak toho
žádá tvrdý a mocný vladař pro budoucí
panovnici rozsáhlé říše neusterské.

Obklopena kněžími a nábožnými ženami,
oblečena násilím do královského roucha, vzdalujíc
se, jak možno, prudkého manžela, který ji trýzní
stejně projevy divoké a žárlivé lásky jako
hněvivou bezohledností, dli Radegunda v plném
rozkvětu plavé krásy dvaceti let na dvoře
Chlotharově v Soissonu. Freska však předvádí statečný
konec vynuceného toho soužití s Chlotharem.
Zříme tu noyonského biskupa Medarda v
slavnostním úboru mešním před oltářemj k jeho
nohám vrhá se Radegunda, prosíc, aby jí udělil
svěcení klášterní. Biskup váhá a odmítavým
posunem ruky odkazuje královnu k choti, jemuž
,prchla. Již již však ozbrojenci Chlotharovi ohrožují
biskupa, domnívajíce se, že chce Radegundě
poskytnouti ochrany. Královna v sakristii odkládá
purpur a hedvábí a obléká roucho klášterní.
Medardus splňuje její prosbu, a Radegunda vzdaluje
se pokorně. Aby její plán byl úplně proveden,
bylo však potřebí mnohých let a zakročení
svatého Germana u krále: posléze Chlothar odprosil
Radegundu a podporoval ji při zřízení kláštera
v Poitieru, kde prožila ostatek života.

Tam shledáváme ji po smrti Chlotharově, po
níž rozpoutaly se v rodině merovinské násilné
zrady a vzájemné vraždy, osnované stejně muži
i ženami ze žárlivosti, panstvichtivosti, ale i
pouhé krvelačnosti, jak s otřásající názorností
vypráví veliký letopisec té doby Řehoř Tourský. Na

14