Pod dřevěnou rozhlednou na Kozlovském vrchu,
jednom z nejvyšších kopců litomyšlského okresu,
přechází s mrzutou netrpělivostí říšskoněmecká
vojenská hlídka a hledá v studených mlhách
sychravého dne podzimního v nabízející se blízkosti
opuštěné nádraží českotřebovské nebo opačnÝm směrem
vznosné věže zámku a piaristického chrámu v
litomyšli. Značná část úplně českého kraje mezi Ceskou
Třebovou a Litomyšlí jest okupován, na př. úplně
a vždy české osady Kozlov, Pazucha, Suchá, ba, došlo
i na nový vodovod litomyšlský. Ale tyto vesnice,
v nichž není a nikdy nebylo jediného Němce, doufají
pevně, že budou brzy vyňaty ze záboru, jako se to
stalo s dědinami od Litomyšle k Poličce, s Novou Vsí
a Pohodlím, a v Litomyšli pracuje neúnavně purkmistr
Dr. František Lašek, aby kompetentní činitelé zvěděli
o požadavku více než spravedlivém, a také, aby
katastrální území ostatních zcela českých obcí nebyla
okupací roztrhávána. Krajanský zápal rodáka
českotřebovského se tu pojí se svědomitou odpovědností
hlavy města Litomyšle, s nímž tamní student, lékař,
primář nemocnice srostl na život a na smrt.

73