hmotných tak duševních. Svoboda myšlení a jednání
jest pouhým heslem, které bez rozpaků odvrhne
diktát zájmů třídních nebo nacionálních. Lidstvo přestalo
státi o svobodu a zatoužilo především po autoritě,
jsouc ochotno přiznati jí i právo násilí ať nekrvav~ho,
ať krvavého. A přece již svatý Augustin pronesl velké
slovo, které kdYl'i citoval mladý Vrchlický: Veritas
filia temporis non autoritatis.

Obracím se k vám, občané akademičtí, s tohoto
místa, nad nímž právě letos zobrazila mistrovská ruka
malířova hluboký mythos o Prometheovi,
přinášejícím lidstvu blahodárný a kulturotvorný oheň:
zachovejte si, prosím, svobodu ducha, která jest božskou
jiskrou Prometheovou! Užívejte tohoto plamene k
to·mu, abyste se stali skutečnými osobnostmi, občany
s pravým sociálním cítěním, vzdělanci s živým
smyslem pro krásu, intelektuály se schopností a odvahou
kritického soudu, jenž se nedá usměrniti, nedá
znásilniti.

A dovolte mně ještě jednu prosbu stejně časovou
jako naléhavou: neopouštějte a nezrazujte nikdy
posvátnou víru v poslání a úkol vzdělanstva! Synthesou
principu antického a křesťanského vznikla a
zmohutněla ve středověku, ale byla zachována ještě
renesancí a za osvícenství zásada: všechna moc pochází
z ducha; vzdělanci byli jejími strážci a to jim
zaručovalo vůdčí místo v organisaci světa: služebníci Ducha
byli skutečně solí země a moc inteligence byla
uznávána a oceňována. Avšak sekularisací a laisací vzdě·
lanstva nadešla nejprve etatisace kultury a vzdělanci
ve funkcí úředníků, důstojníků, učitelů a kněží, ale
i spisovatelů, vědců a umělců, jali se přisluhovati
zájmům státním. V revolučním věku demokratickém
nastal malý přesun. Z plnosti revolučního
sebevědo
52