Nevyčerpatelné a nepostížitelné jsou skryté zdroje
národní síly, které tryskají na neočekávaných mís~
tech nejprudčeji právě v dobách nejpovážlivějšího
oslabení. Jsou periody, kdy se národ nejbezpečněji
opírá' o své historické právo, o posvátnost svých
hranic, o dějinami zaručenou nedotknutelnost svého
území, ale jsou jiné, kdy naopak spoléhá na přirozené
právo svého uvědomělého a neústupného bytí, které
s tím větší energií cítí odpovědnost, čím nepřítel
postupněji »mate. zemi« a vztahuje pěst na její
dějinn}útvar; pak se ukáží »mezemi vlasti nerozbornými,
jichž se bojí tknouti potupa, mravy, řeč a mysli
svorné«. Národ, nejen dějinnou kontinuitou, ale
hlubokým morálním svazkem spiatý se svou zemí, jest
právem hrd na její přírodní statky, na hory a lesy,
doly a báně, drahé kovy a léčivá vřídla, které mu
zaručují hmotné bohatství a technický rozvoj. Přes to
nehyne, je-li jejich míra zmenšena, naopak snaží se
na svém území lépe, důmyslněji využíti daných
přírodních podmínek, vytěžit z nich- více, objeviti na
nových místech neznámé zdroje hospodářského
podnikání. A v takových zkouškách své materielní síly
nezapomíná především na tvořivou, obrodnou a
osvo·bozující moc hodnot duševních, které namnoze
skládají nejvlastnější národní dějiny: na náboženský
vzlet, na filosofickou hloubku, na nevyčerpatelnou
badavost vědeckou, na stále mladistvý elán.
umělec·ké tvorby. Kdo ví, zda právě z těchto oblastí
nevyroste velikost národního celku, politicky pokořeného,
hospodářsky zeslabeného ,vojensky bezmocného?

Zdává se, že civilisační rozkvět národa závisí na
stejnoměrné účasti všech jeho třídních a stavovských
složek, a přece jak často postavil se v popředí všeho
dění, nesa záchranu, jeden stav, mnohdy ten, s nímž

14