»Nuž mužně kráčejme před ostatními

ku vznešenému, překrásnému cíli,
oddejme myšlénce se velké cele
-však místo naše jest jen druhých v čele,
nesmíme vzadu být, ba anI s nimi,«

• »Stručný dějepis Čech« v II. dílu »Besedníku« a SS. XXVII.,
str. 333 a 334; Neruda i jindy volil si Husa a jeho odpůrce za
předmět feuHletonistického vtipkování, obětuje vznešenost
předmětu pochybné zábavě nedělního čtenářs,tvaj nejobšírněji ve
feUJiHetonu »Národních Listů« 14. dubna 1889 (SS. XIV., str. 95
až 101), kde Husa a jeho soudce Poggia a Žižku zaplétá do
burleskního hovoru telefonního. Ve sV'é studii nepřihHžíme ovšem
ani k těmt,o causeriím ani k úryvkům jiných feuiIIetonů, v nichž
Neruda píše vtipné a řízné poznámky k různým příhodám přli
oslavách Husových.

5 Zcela podobně také v po,sledním feuiIIetaně, jl~jŽ mu Neruda
věnoval, když 9. února 1890 horlivě, ale be2'Jobsažně vybízel
k účasti ve sbírce na pomník Husův (SS. XIV., str. 196-200).

6 O lidově-propagační hře Tylově soudil Neruda na tomto
mí'stě i dříve u příležitosti provozování v Novoměstském
divadle 12. srpna 1866 (Kr. S. IIL, str. 169 a 170) mnohem
přísněji a odmítavěji než soudcové z doby poslední, z nich na př.
Jar. Vlček (»Nové kapitoly z dějin literatury české«, 1912, str.
48-57) pokusil se přímo o rehabilitaci kusu. Neruda byl duch
příliš kritický, aby přli rozboru básnického díla pro uM'echtilou
tendenci a hu~nou náplň myšlenkovou přehlédl nedostatky for.
mální - a těch hra Tylova má příliš mnoho.

HAVlíčKOVA KRITICKÁ MEZIHRA.

1 Havlíčkovy kritické stati čtou se nejpřehledněji v třetím
svazku Quisova vydání nepoHtických spisů HaV'Iíčkových
v LaicM-rově sMrce »/;eští spisovatelé XIX. věku«; bohužel, ani
uspořádání" ani poznámky, ani úvod neopravňují edice, aby slula
kritickou, natož definitivní. Jan Jakubec podal v »České
literatuře XIX. století« poučný přehled Havlíčkovy kritické činnosti
i jeho estetických zásad; Emanuel Chalupný ve svém »obrazu
sociologickém a psychologickém« postihl a zdůraznil duchaplně
a ol1iginálně HavIíčl~ovu vlohu polemickou i jeho umění
invektivni: Jiří Polívka statí »Havlíček a Rusk,o«, otištěnou v Sbor-