»Byla bitva hrůzná, boj hyl strašný,
čech tam stál naproti bratru čechu,
oba pro svého ~e bili krále,
potokem se valila krev s hory.

Bílá hora co Medea druh<ly

byla dítek svých zbarvena knL

A kdy poutník v temné noci kráčí
po temenu širém Bílé hory,

s hrůzou spatří mihati se stín

nad svým hrobem; temnou nocí zazní
brzo »Tábor«, časem zas »Maria!«

Vystavěli kapH na teme'nu

Bílé horYi hlásá zvonu 'hlas
tichem jitřním kr.ajině vůkolni
ze sna probuzení, u oltáře

v oběti že kněz bude vzdávati
Bohu díky, křesťanstvo že vítěz
při'spíváním jeho vyšlo z boje.«

K prostřednimu oddílu tuto citovanému vztahuje se asi též
zápisek z Máchova deníku z r. 1833 (téhož rydáni str. 319):

"Bitva na Bilé hoře - Maria«; Tábor i - Piseň »Pojďte (sic!)
boži boj,ovn,fci«; pak »Svatý Václave, vojvodo české země«,
Rozumim-li správně tomuto zápisku, měla každá z pisni
karakterisovati jednu stranu bojujíci, zpěv marianský katoliky, piseň
»Ktož jsú boži bojovnici« (Mácha pisně patrně neznal, ač tekst
její otištěn již r. 1808 v Rulikově »Učené čechii« a r. 1815
v Hromádkových »Prvotinách«) prote,stantYi chorál »Svatý
Václave«, podobně jako hlas zvonu v prO'logu tragédie, měl pHvésti
vyrovnáni roz'poru a záruku jedn10ty národni.

3 Takto pronikavě vyložil komposični organisaci románu F. X.

Šalda v studii »Karel Hynek Mácha a jeho dědictvi« na str. 65
knihy "Duše a dílo« 1913.

• Uved, vydání dil I. str. 17. ("Křivoklát·, kap. II.)

• Tamže str. 51 a 52.
(I Tamže str. 54.