jení s Karlem Horkým za jednu z nejlepších a
nejpravdivějších formací svého osudu. Ti, kteří stoji jinde,
rádi přiznají tuto příslušnost. Ba, vidí v ní jakousi
hlubší nutnost: Drtil nosil v hlavě a v srdci onen
střízlivý a počestný racionalism Moravanů a Slováků, z
něhož vyrostl český reaHsmj byl oddán občanským a
utilitárním ideálům bez složitějších kulturních tradic;
přišel z dolních vrstev společenských, zdravých a
přímočarých, jimž jest lehko bourati to, co vybudovali
příslušníci tříd, nadaných menší resistenci a větši
jemností.

Po karakterní č1stotě, po mužné otevřenosti, po
přimé rozhodnosti Drtilově zastesklo se často nám v
Hterabře, v novinářství i v kritice, jef v našem mladém
pokolení málo tak! čestných a bezelstných spisovatelů,
jako byl Artuš Drtil. Jeiho lidská osobnost, kterou tak
cudně a při sně ukrýval, byla vyššího typu než jeho
dilo. Artuš Drtil člověk znamenal více než Artuš
Drtil novinář, Artuš Drtil spisovatel. O něm platí slova
drahého mu básníka, je'ž šumí k nám z chudičké trávy
na jeho opuštěném hrobě olšanském:

»Kdo místo mne na stráž, kdo zdvihne mllj štít?«

(1910 a 1913)