pasů s tvrdým osudem; ztratil dovršení vývoje své
mužnosti, po které práhl a pro kterou byl předurčen
jako ocel pro kalení •.. Ale přece my ztratili tehdy
více: nebyl to jen spisovatel a kritik, duch bystré ana~
lysy a mluvčí břitkého slova, ale horoucí. a věrný,
poctivý a nadšený dělník kulturního zítřka, našich
společenských nadějí.

Literární pozustalost Artuše Drtila, vydaná!
pulčtvrta roku po smrti mladého zápasníka, jest stejně
spravedliva k Drtilovi literárnímu kritikovi: jako k Drti·
lovi žurnalistovi.

Artuš Drtil, jenž v 17-18 letech byl hotovým spi.
sovatelem, přihlásil se do literatury jako kritický
žurnalista. Miloval kni.hy velkou, ale neklidnou, téměř
nervosní láskou, která touží spíše po mocných
vzrušeních a živých podnětech než po věrném atíchém
oddání se; do'Vedl se rychle a prudce začísti do knihy,
'Vyňal z ní okamžitě její podstatné rysy, rozřešil si
snadno poměr k ní a odkládal ji zase jako plástev
zbavenou medu, aby se k nívíce nevrátil. Nečetl však
knih povrchně a nesoudil o nich mělce: často
překvapil přesnou a soustavnou rekonstrukcí myšlenkové
stavby· románu, povídky, essaye; nejednou uhodl
jasnovidně ukryté záměry auktorovy; mnohdy obnažil
velmi duvtipně churavé a vadné kořeny díla líbivého
a populárního. Měl nevš,ední dar kritického
obeznámení se: třebaže nestudoval soustavněji' cizích
literatur, nebyl nižádným, byť dosti odlehlým zjevem
uveden v nesnáze a v nej'kratší době rozuměl mu du·
kladně; jak šťastně se orientoval sám, tak šťastně
dovedli orÍentováti i čtenáře. Nestačilo mu, aby psal
informační zprávy, v každé sebe kratší jeho literární
poznámce jest kus rozboru a kus soudu; v šťastnějších