ckou připomínku, že osud ukrátil jemu skoupě
vyměřenou dobu rostu a vývoje ještě episodou v armádě.
Osud byl vůbec podivně vynalézavý v tom, jak Artuše
Drtila důsledně odváděl s cesty, již mu vykazoval hlas
karakterní nutnosti. Miloval knihy a nauky, poznání
a zkoumání vši silou 'své nadané a vnímavé mysli a
směl vystudovati šest tříd venkovského gymnasia.
Nenáviděl skoro pudově všeho kancelářského mechanismu
a zapadl na čas mezi zaprášená kolečka úřadu
poštovního. Byl bystrý a vždy pohotový novinář, jakých
jest u nás pořídku, a zatÚ1l co prázdné hlavy a liné
neb neobratné ruce obsadily většinu vlivných a
výnosných míst ve velkých žurnálech, plýtval Drtil silami
v efemerních redakcích venkovských časopisů.
Morava, které byl oddán na život a na smrt, neměla dávno
D'ikoho, kdo by byl' jí dovedl býti zároveň buditelem
a kritikem, vychovatelem a soudcem ja'ko Artuš Drtil,
a ovšem Morava nejen že neuživila svého rodáka a
žurnalistu, ale ani nesnesla jeho hlasu, jenž byl sice
mnohdy bezohledný a krutý, ale vždy poctivý a
opravdový. Ocelová síla mravního karakteru Drtilova
vyvzdorovala všem léčkám a úskokům sudby. Artuš
Drtil mohl se usmívat. On, jehož pětadrvacetiletý ži'Vot
dovedl by býti výstrahou všem, kdož chtějí vsaditi vše
na kartU! svobodného literátství, neod"rislého
žurnalismu.

Pak stačHo malé zdravotní nedopatření,
ježpřivodílo krátkou a zaviloU! nemoc, - a dubnového
nedělního odpoledne v nemocnici ztratil Drtil v okamžení
vše: 'splnění důvěrných snů o ženě a novém domově,
které ještě v horečkách před agonií jej blažily a
šálily; ztratil řadu čestných bojů ducha a péra, jež by
byl dojista vybojoval jako vybojoval řadu čestných zá-