"llína Sovy nebo s tématickým řešením
psychologických ženských postav Růženy Svobodové - a na
prahu lmihy stojí trpělivá a zevrubná stať o
genetických podmínkách »Nové Heloisy« Rousseauovy,
vesměs partie tak bohaté ve snůšce a tak důmyslné ve
výkladu materiálu, že by byly sebe přesnějšímu
filologu ke cti. Ale pozor: analysa není Šaldovi nikdy
sama účelem, nýbrž jen pr,ostředkem, pomůckou, ba
řeknu přímo jen a jen kontrolou intuice, tohoto
pra.orgánu kritického tvoření.

A tak, hlouběji pojat, jeví se mi rozdíl naznačené
'<iv.ojí kategorie článků šaldových asi v tomto
způsobě: ·v stručných, syntetických statích spolehl se
'šalda jen a jen na svou intuici, na svůj vnitřní hlas,
rozpoznávající okamžitě pravdu a' podstatu zjevu;
v studiích šíře založených ověřil intuici poznatky ana·
lytickými, ozbrojH pronikavě dobyvatelský zrak ostře
broušenými skly badání detailního, přezkoumal
geniální odhad pečlivou heuristikou. Opět potvrzuje se
zde významné slovo citované již konfese: »Kritická
osobnost tvoři si metodu a ne jednu, ale řadu jich od
případu k případu, dle chvilkových příkazů své
citovosti, svého cíle, své ná,lady, svého patosu, a po
přípllidě i svého rozmaru - a metoda není kritikovi
ničím, než výrazem jeho sensibility, trochu koloritem a
trochu vyzýv:avou zbrojí, která 'se nosí z koketnosti a
z bravury, aby se dokázalo, že i pod ní může se volný
duch pohybovat volně a po případě i svévolně,
skákat a tančit volněji než dovede někdo, kdo se jí 'VŮbec
neobtížiL«

Intuice, která jest takto poslední instancí Šaldova
Kriticismu, nemá však pranic společného s nahodile
zběžnýma ledabyle chvilkovým postřehem, který