ani dějin literárních proudů, ani genealogie slovesných
skupiIli; nepodává psychologie a kmsovědy básnických
škol ani syntesy jednotlivých období. Kreslí podobizny
a modeluje medaliony.Jestliže přece při zjišťování,
popisu a soudU! zjevů jedinečných, jaksi mimoděk a
cestou aposteriorní, zjeví se mu psychologické rysy
příbuzenské, neopomíjí jich ovšem, nýbrž. sleduje je
s Jakousi zdrželivoU! bázní, aby konečně se odvážil
zjišťovati vyšší jednotu mezi individualitami
růzMrodými. Na tom zakládá se Šaldovo pojetí romantismu
v tomto díle, pojetí důmyslné a kriticky velmi plodné,
avšak podniknuté s jakýmsi vnitřním studem, s
ostychem teor,etikovým, že se tu ruší vysoké božstvu
jedinečnosti. Ale zase privatissimum šaldovo: zá.k,on, dle
něhož druží šalda jednotlivce v hromadný útvar, jest
princip slohový; roIThantísrnl1s IDu ~níé\J:lÍ ;i;jevem
sociáll1ÍIn, .. ani li~ti!!w'kulturním,nýbrž 'především
útva
~.

I zběžný čtenář postřehne snadno, že podobizny

v šaldově knize jsou dvojího druhu. Jedny jsou
menšího rozměru, náčrtové techniky, vržené na papír bez
řady průpravných a pomocných skizj jeden, dva
motivy jsou tu rozvedeny; podrobnosti potlačil spisovatel
úplněj analytické předpoklady zmizely zcela v
provedení syntetickém. Druhé vyznačují se již 'širším
rozsahem, propracovánim detailu, analytickou
výzbrojí; jsou založeny na zevrubném badání
stilovém, které se místy stupňuje až k filologickému
vyčerpání látky.

První vznikly mnohdy z popudu příležitostného, a
často zahleděl se kritik při smrti umělce, který mu
mnoho, ať kladně či záporně znamenal, soustředěným
zrakem do jeho tvůrčího úhrnu, klada si otázku krutou