positivism a naturalistická analysa ... usiloval o
Jednotu, toužil po Syntese. Leč, běda, úsilí to nemohlo
býti vítězné!

V umění svých českých současní!ků marně &e ohlížel,
až na dvě tři čestné výjimky, po uskutečnění těchto
obrodných snah, které se mohly jmenovati stejně
symbolismem jako novoidealismem - a co váží více, Šalda
v první periodě sám nestačil k vítěznému vztyčení plně
obrodných principů. Tíhl k Jednotě a byl jednostranně
vyvinutou osobností estetickou. Žádal Syntesy a musil
po důkladné a kruté vnitřní perkusi zjistiti, že trpí
sám nemocí Analysy .. Snil v poesii o překonání
vědeckých prvků organickou silou tvůrčího umění a zajíkal
se, již mluvě, terminy odbornými, žargonem
psychologické laboratoře, mezinárndní směsicí tvrdých
definicí a vzdušných obrazů. P.odivně zkřížený a výstředně
nelogický sloh jeho kritických začátků, v němž se
poeta pře s učencem, lyrik s psychologem a rétor s
pisatelem komentáře, prozrazuje plně tuto dobu
bolestných nejistot. Šalda znal již tehdy nejen mechanismus,
ale i organislnus české řeči až drobnohledně a přece
psal nečeskou, kroucenou, absurdní mluvou; uměl
postaviti obvětí absolutní, které má stejně pevnou
klenbu myšlenkovou jako bezpečné žebroví stilistické
a přece volil raději rozvleklé stvůry medusovité, šlo-li
o odstín, polotón, dialektickou jemnost; vyrovnal se
kterémukoliv umělci českého slova· a byl sám mnohdy
jen manýristou. Sám karakterisoval to v povídkově
zbarvené zpovědi, nadepsané příznačně
»Ana.lv~slovy až krutými ve své upřímnosti: »Ve větách
protrhaných a nes·ouvislých, někdy i nejasných ...
obalených chiframi matematiky a chemie ... v násilných
rudě kolorovaných, do vědeckých tropů stočených slo-