Šalda tenkráte - a právě tehdy často ironisoval až
k sarkasmu - perlil se jeho posměch kapkami
divokého a jarého humoru; vedl-li polemiky - a již tehdy
vedl je často a rád pro geniální rozkoš z ukrutenství
- překypoval v povýšené převaze vtipem a rozmarem;
vyvracel-li námitky svých odpůrců - a víme, že si
přímo liboval v tom/ jak si proměnil většinu českých
literátů v nenávistníky neb alespoň závistníky - činil tak
s jakousi samozřejmoU! bravurou.

A přece tento mladistvě jarý výbojce, vždy
poho.tový k útoku a vždy v plné zbroji, nebyl naprosto
jasným/ vyrovnaným, hotovým duchem: lesklý krunýř
věznil srdce raněné chimérou a halucinované
tajemstvím. První větší Šaldova studie »Syntetism v novém
umění«, kde učiněný smělý pokus povýšiti symboHsm
trtt ~ prmClp nového umění vůbec, naznačuje svou
atmosféru příznačnými slovy: »Strom Neznámého hází
na lidstvo mraky tmy, které nerozední se nikdy.«
A překonav toto období, mluví šalda výslovně o jeho
záporném mysticismu.

Prožil-li kdo s tragickou opravdovostí chmurné
šeření věku, byl to Šalda,. Jako myslitel, jako etik, jako
umělec cítil nezadržitelnoU! krisi oněch positivistických
hodnot, v nichž se zalíbilo době protiromantické.
Nenávidě však od počátku kompromisů, nemínil ani pro
okamžik zadržeti pádu přežilých a vyžilých hodnot neh
občerstviti je dokonce drobnými melioristickými
opravami; již tehdy mu platilo rozhodné: buď - anebo.
S trpělivou obzíravosti mozku vysoce kultivovaného
a se zaníceným nadšením srdce přístupného nadějím
stopoval vŠecky soudobé pokusy o tvoření nových
hodnot uměleckých i ideových, které by vysvobodily
nás z moderního atomismu, v nějž se zvrhl vědecký