F. X. ŠALDA JAKO KRITIK

I.

J..I~ \j7eklamu-li se příliš, prošel kritický v~estup
!\'.~j' Šaldův doposud třemi pásy ležícími
chrono~ ~ logicky a stupňovitě nad sebou. Nedlouho
před rozhraním století skončil a dozněl první akt
šaldova vývojového dramatu; byl to prudký otřes,
zachvátivší i fysické kořeny jeho bytosti, co náhle a
skoro paradoxně strhlo železnou oponu po vzrušené
a kypící exposici, již Šaldovu kritickému dílu dávala
jeho bohatá mladost.

Mladý šalda vychvátil se velmi záhy z ůpojného a
malátného objetí rozkošnické a rafinované Musy
parnassistské ke kritickým útokům a výbojům. Ať s
krvavou otevřeností podnikal v devadesátých létech
uměleckou revisi naší starší slovesnosti, ať stál při počátcích
nového b~snietví českého, povzbUlzuje, varuje,
odmítaje, ať vyrovnával se důmyslně s myšlenkovými i
slohovými hodnotami západoevropského umění
ponaturalistického a protinaturalistického, vždycky byl jeho
postup strategickým činem. Listujme v obou orgánech
tehdejšího myšlenkového hnutí českého, v »Literárních
listech« a v »Rozhledech« a prožijeme jistě nad
Šaldovými články a posudky náladu válečnou: hned
třepetá se vzduchem kovový zvuk polnice, volající k
útoku proti auktoritám nebezpečným vývoji; hned V'
jakémsi opojení krví a rykem kmitá se obnažený palaš
nad ztracenou hlavou protivníka přecenivšího síly:
hned třpytí se zdobně pracovaná přilba mladistvého
jezdce v plném proudu vítězného slunce. Ironisoval-li