od historie a minulosti a připoutáoo 'mravními svazky
k moderní době, tak jest pevně zakotveno v české
půdě, a i tam, kde jeho Musa výjimečně bloudí po
cizích metropolích a pluje vzdálenými V1odarni, hledá
vždy uvědoměle domova vlast v mlhách obzoru.
Najdou se v tvoření Sovově básnické kusy, které
nedávají pouze výraz dobovým tužbám a snahám,
společenským požadavkům pokrokového hnutí a obrodným
tendencím dělnické a ženské otázky ze sklonku století,
nýbrž přímo soudem neohroženým a slovem
jednoznačným dotýkají se politických skutečností: jsou to
hrdě bolestná invektiva »Theodoru Mommsenovi« a
trpce ironisující a kárající »Tři zpěvy dnešků a zítřků«:

V nich a všude jinde, kdekoliv S.ovovo srdce se
vzněcuje úzkostmi a problémy národnostními, zmocňuje
se na~í sympatie a našeho souhlasu plamenný řečník
vášnivé síly, rozbouřené citovosti, útočné překotnosti,
který o pýše a o ponížení svého plemene nemíní, ne·
chce, nedovede uvažovati v klidu a v rozvaze
politického myslitele.

Ale přežene-li se bouře rozhorlení, sesednou-li se
zpěněné vlny otřásající výmluvnosti, pak vyswtne, že
Sova řeší si otázku svého národa docela jinak než
činívali vlastenečtí básníci staršího pokolení: ne hist,o·,
ricky, ne tradičně, ne pouze jazykově neb právně,
nýbrž v podstatě sticiálněa mravně. Až sem proniká
jeho etický požadavek; národnost jest Sovovi. jednotou
rasově a jazykově souhlasných indivÍ'duí, která
zavazuje k věrnosti témuž ideálu pravdy a: poctivosti,
zaručujíc jedinci osobní svobodu a chráníc' jej před
kletbou otroctví. Tak prolnul osobnost Sovovu myslící
a zápasící duch Severu, že každý životní vztah se mu
zjevuje jak,o dramaticky napiatá jednota volnosti a