přesně vzato, zapírá a zanedbává svou visuální
schopnost, aby poslouchal celou bytostí- a hledal
pitoresknost v arabesce hovoru, v zákrutu epiteta, v šfavnaté
trivialitě zaklení. Popis ustupuje dialogu; sítnice
naturaIistického malíře jest nahrazena deskou fonografu.
postaveného do hospod, průjezdů, dílen, kde se
nepracuje, nýbrž žvaní. Spisovatel nutí čtenáře, aby
Prahu slyšel a neušetří ho při tom nejbanálnějších
podrobností. Kdežto v "Santě Lucii« se ztrácely lidské
postavy v brutálně V'elkolepém obraze města
poloelegického, polosmyslného, stlačuje se v »ZumrechK
Praha na lhostejné a zcela neúměrné pozadí prudkého
víru nemírně zvětšených figu1"ek řemeslnického a
živnostenského světa, který by Mrštík rád oslavil a
zbožnil a jejž na věky znechucuje. Mezi »Santou Lucíí« a
»Pohádkou máje« na jedné a »Zumry« na druhé straně
leží propast ... a na jejím dně ubitá a zmařená
schopnost pudového básníka naturalisty.

»Zumři« byli osnovam jako román; měla se tu
v osudně napiatém souboji střetnouti dvě hromadná
prostředí pražská, cizorodé studentské a původní
řemeslnické; měli se tu v groteskním zápase zálib, činů
a slov skřížiti do krajnosti vyhnaní zástupcové obou
tříd, medik Emil Zumr s krejčovským mistrem
Cyrilem Havlíčkem, moravský radikál s pražským
starousedlíkem., mládi se stářím... a Havlíčkův konec~
jakýsi pád kamene do špinavé louže uprostřed hrbolaté
pražské dlažby, měl býti obrozením a zlidštěním jeho:
soka.

Přes nepoměrnou a únavnou délku ,knihy nebylo