kou výrazu: skalnatým bludištěm, které stupňovitě
zavíji se do spirály, kráčí bá:snfk, stíhán výsměchem
Osudovosti, jež mu svítí kahancem na cestu temnotou a
vzdechy, aby v každé zátočině vysykla mu nenávistně
do tváře jistotu svého konečného vítězství. Mlčky
ode


vxdává se básnfk do její kruté vůle, »jak hmyz, jenž

obřím rozdrcen jest nehtem, jak vozu kolem hlemýžď
malý, slizký« -

Tak bylo za doby naprostého duševního i tělesného
zdraví básníkova, kdy se přes slunce, překročivší
zenit, hnala temná mračna zádumčivosti a stesku.

Ale daleko mocněji do okruhu těchto představ, v
nichž se mís i chorobné stavy propukajícího stihomamu
s dantovským visionářstvím, a v nichž běžné SYmboly,
přijaté z bájesloví, se proplétají s fantomy stísněné
úsaby, zakleta jest ona z posledních knih Jaroslava
V rchHckého, jež náleží většinou neblahému létu 1908, a
kterou poeta pojmenoval příznačně »Meč Damoklův«.
Jejím jádrem jsou básně z posledních týdnů' jeho
tělesného i duševního zdraví, kdy tuchami, úzkostmi,
depresemi se hlásilo příští čehosi strašného a osudného,
jakoby básník ještě bloudil na 'tomto břehu temných
vod Stygu, avšak slyšel již údery vesel Charonových,
lkavé šumění vln podsvětních, chraplavý štěkot
Kerberův
.-
Chronologicky lyrická sbírka »Meč Damoklův«, s níž
se v básnické pozůstalosti Vrchlického může měřiti
toliko svazek meditativní epiky' námětů většinou
antických »Panthea«, náleží bezprostředně za knihu
»Strom života« ... nemůže býti dvou děl bytostně
rozdílnějších. »Strom života« jest uměle členěná a složitě
instrumentovaná hymna životních kladů, velká: píseň
vesměrné jistoty a radosti, kde široce rozkřídlený
pan
11*