jen Vrchlický, řítí se Pariniho obžaloba revoluce, jež zapomněla na lidskost a vrcholí zbožněním »občana Krista«, tvůrce svrchované humanity; liberalistické pojetí křesťanství, jemuž rovněž pod maskou italskou dal Neruda výraz v statečné romanci o Ugovi Bassim, »mnichu republikánu«, dochází tu grandiosního ztělesnění. Parini v posledním odstavci básně zmlká; jeho obdivovatel, překladatel, dědic, český básník Vrchlický přejímá slovo a pronáší hluboce významnou řaJdu výčitek svému století, které nezůstalo věrno ideálům Pariniho, nýbrž zabředlo do chyb jeho revolučních protichůdcův. V mocných strofách těch satirik a rétor podávají si ruce, až posléze vytryskne s tragickou silou výkřik meditačního lyrika: "Ó Parini! Tvůj občan Kristus vliáný z ran sterých znova krvácí, co Briareus storuký, však bídný, se lidstl-IO ve tmách potácí!« Jako dozvuk mohutné této skladby zaznívá v sestárlé knize »Já nechal svět jít kolem« báseň »Smrt Padniho«, lnoucí k historické události těsněji než tl Vrchlického· zvykem. V posledních okamžicích před skonem jest Parinimu popřáno za náhlého vzplanutí životnkh sil .opojiti se nejen kouzlem nádherného slunečního západu, ale procítiti a promysliti soustředěně všecek velký a trpký obsah vlastního života. Báseň roztržena jest ve dví: první polovice jest jakousi orgií zrakov;ou, kde oko, vyzbrojené nebývalou vnímavostí, stává se opilým vězněm v planoucí klenotnici posázené drahokamy; druhá část hutně a obsažně, s hořkostí a: odevzdáním, resumuje životopis Pariniho. Kaž-