kletby rodinné zcela: jinou perspektivu: v podstatě
nešlo ani o trestající prst Hospodinův, ani o
neúprosnou spravedlnost Osudu, nýbrž pouze o důsledně
z.lo.'Volnou mstu ničemného intrikána. Leč, mladý Jaroslav
Vrchlický neměl nikterak v úmyslu vykoupiti se z
romantické tragiky střízlivým řešením racionalistickým:
na. to byl příliš poetou. Pro takový úzkoprsý důkaz
nebyl by citoval duchů a blesků, nebyl by volal
hrobových kleteb ani živelných hrůz.

Odvážil bych se domněnky, že »Prodavač biblí«
nevznikl z pouhé potřeby fabulační, nýbrž že se za
{jeho dějovou romantikou skrývá cosi z vážných za·
ž'Hků básníkových, jenž snad zachytil v osudech ště·
pána· Šíchy kus tragiky svého otce, rovněž bludného
muže, stíhaného Eume:lůdami, rovněž neuspokojeného
:konvertity, rovněž nešfastného podIllikatele v oboru
mlynářském. Je-li tomu tak, potom má hlubší smysl
smírný závěr »Prodavače biblí«, kde Vrchlický praví
asi: ,,·Není nesmířitelného a tvrdého Boha, který stíhá
až do třetího a čtvrtého pokolení; jest jen dobrotivý
a odpouštESjíd Bůh evangelia. Za hroby nesahá kletba
a msta, nýbrž toliko slitování a láska. Předkové, kteří
věřili v prokletí zcela neproniknutelné, bloudili; pro
každého jednotlivce svítá v hlubším mravním řádu
možnost individuálního vykoupení.«

Tak v umělecky nehotové a slohově roztříštěné
prvotině prósy Jaroslava Vrchlického, kde kříží se
vlivy domácích vzorů s propukajícími, ale posud
ne'vyhraněnými sklony obraznosti a náladovosti
básníkovy, vysloven jest již onen smírný a moudrý
humanismus, který nachází pak dokonalý výraz v zralých
knihách »Život a smrl«, »Písně poutníka« neb
»Žam
berské zvony«. (1912)