tryskne blesk vzájemné shody, a muz zene se v
rozjasněni duševním k ženě, kojící děcko a líbá ji jako
neočekávaně nalezenou blaženost. Bouře zuřící nad
osamělým mlýnem je zdvojnásobena požárem, v němž
vaří se voda v náhoně, v němž mění se samota v pIa.
menný ostrov odevšad od země odříznutý, v němž vše
syčí, praská, láme se. Měsíc protrhává mlhy, aby
osvítil zsinalou tvář zastřeleného pašíře, nad nímž
se v přívalu černého vlasu a vousu sklání jeho doži·
votní sok, nyní pln odpuštěníl a smím. Na těchto
dramaticky podtržených scénách ukazuje básník též
svůj mocný smysl pro krajinnou náladu, jako vůbec
jest šum.avská příroda neposledním účastníkem děje
»Prodavače biblí«j upozorňuji alespoň na dvě místa,
kde čilStě máchovsky vy'ciťuje Vrchlický souzvuk
dějové náplně a knjinného ladění: míním uměle
rozvedený efekt ozvuku hrdinova rozhodnutí v lesní
samotě, podruhé pak delikátní závěr povídky, obetkaný
cele měkkou neurčitostí rozplývajícf se ranní páry.

Mladý spisovatel, kolísající nepřetržitě mezi
realistickým pozorováním jednotlivostí a romaneskní
stavbou výjevů, mezi naivní prostotou vesnického
figurkářství . a náladovým uměním pointované malbY
přírodní, osnoval děj krajní napínavosti. Na hrdinovi
knihy dovršuje se kletba, pronásledující jeho rod do
třf pokoletlJ; manželství zaplacené konvertitstvím,
ztroskotá se mu právě jako čestné pokusy o
majetKOvou a stavovskou rehabilitaci; otec a děd spiknou
se proti němu stejně jako tchán a švakr; živly dovršují
zhoubné dflozloby lidské - ochuzen, oklamán,
přesvědčen o nesňatelné kletbě, končí štěpán Šicha jako
pokorně křesťanský prodavač biblí bez domova, bez
ženy, bez dítěte. Ale závěr práce dává této tragédii