prudce strhující síle ještědských románů Karoliny
Světlé se všemi přednostmi i vadami jejich smělé
koncepce. Veden těmito vzory, které v sedmdesátých
letech zcela zatlačily starší tradici české povídky
vesnické, vytvořenou Boženou Něm~ovou a Františkem
Pravdou, snažil se mladý Vrchlický obsáhnouti celou
skutečnost pohorského venkova západočeského. živě
kreslí typické výjevy, které soustřeďují vesničany a
odhalují jejích kolektivní duši: činí čtenáře
účastníkem vesnického pohřbu a mísí se do ruchu sedláků,
vracejících se z trhu, předvádí selské námluvy, při
nichž není řeči o lásce a vniká do hospody za
hlučných scen dohodovacích. Chce proniknouti i pod pov~h
běžného děnf a vedle rodinných příběhů umí vyprávěti
o konfliktech katolíků s evangelíky i o vystěhovalecké
otázce, příznačné jihozá:padu čech; vedle ,romantiky
jiskřících episod pašířských uvádí před čtenáře i
osobitěji vypozorované výjevy prostého prodavače bihlí.

ArcH, hlubší psychologická kresba a dějová: logika
jsou zcela nedostupny mladistvému vypravovateli:
povahy nejsou promyšleny á proto ani názornYí
složitě1jší konflikty jako spor obou křesťanských vyznání
zůstávají ideově neprovedeny; bezprostřední
pozorování skutečnosti musí příliš často ustoupiti literárně
romantické konvenci. Klidný postup realistického
líčeiú venkova jest mnohokráte přetržen velmi smělou
fabulací, která si libuje v divokých výjevech
zbásněných mocnou obrazností a planoucích v prudkých
barvách. Nad čerstvě nasypanym rovem semknou se dva
milenci v náhlé vášnivosti, a zlaté vlasy dívčiny,
spadajíd aŽ k černé hlíně hrobu, zahalují je jako
sluncem ozářený oblak, klesajíd na temné lesy. V
napiatém sporu rozvaděných mladých manželů náhle vy-