se chystal k první své knize lyrické. Jako pokus
povidkový má interes mnohonásobný: dosud jsme mohli
elegantního mistra duchaplně pointované prósy, jenž
v »Barevných střepech« i »Povídkách ironických a sen·
timentálních« provedl překvapující směs feuil1etonu a
novelistiky, stopovati až k roku 1878, kdy kniha »Rok
na jihu« přinesla dvě povídky »Flétnu« a »Dceru
Kimonovu« - nyní lze sledovati Vrchlického povídkáfe
od roku 1873. Naprostou novinkou jest ovzduší, které
»Prodavač biblí« líčí; později se již nikdy nevrátil
k povídce ze života venkovského a k realisticky
mravoUčné studii lidových postav naší' vesnice. Avšak
po-drobnější rozbor ukáže, že padesát stránek »Proda·
~ače bi1:J!í« poskytuje i pro hlubší poznání mladistvého
"tvoření Jaroslava Vrchlického cennou kořist.

Básník lyrické knihy »2 hlubin« závisel celým ná·
'zorem i uměním na »Májové«škole poetické: kresbě
přírody učil se od Hálka, písňově sevřené zpovědi
subjektivních a hrdých bolů od Nerudy, náladové a
krajinné dumě od Mayera. Také Vrchlický povídkář
'z roku 1873 hlásíi se za příslušníka této slavné
skupiny. Poznáváme mocný vliv Hálkových povídek vesni.
ckých, když mladý zač~tečník se pokouší narýsovati
co nejostřejšími tahy rázovité postavičky z pošumav.
-ské dědiny, rozvážné'ho výminkáře, hovorného a
hbitého kostelníka, prohnaného intrikána-koňak,
doha,zovaoo a tlampače. Jestliže však pod rukama
nezkušeného vyprávěče vyrůstají rodinné tragédie vesnické
do děsivých rozměrů osudových, jestliže v nich
křižují se divoké blesky plemenných kleteb, jestliže
v těchto hrůzných výjevech rozhodují se otázky kosmi·
ckého řádu a božské spravedlnosti, pak není nesnadno
uhodnouti, že Jaroslav Vrchlický poddal se na čas