před panováním jitřního světla? Jest jisto, že obdoby
s počátkem věku osmnáctého se neodbytně vtírají.
IJe~o jest nepochybno: udeřila hodina, v níž také ten,
kdo Jiráska jako umělce a básníka přijímal vždy pouze
s výhradami, přimýká se k němu vděčně jako k učiteli
národní energie a národní víry. A jím jest také
v Temnu; zvláštním paradoxem kniha, jejíž rekové
jsou většinou trpní, volá k činu a učí stránkami, na
nichž se šeří zánik če1šství, věřiti v mravní sílu a lepší

budoucnost národa vyvoleného! (1915)