vodu. Myslím ony, do kterých spisovatel vložil
leckterou živou vzpomínku osobní, mocný dojem z
dětství, bezprostřední kus vlastního vnitřního života: jen
básnik umí objektivnou látku dějepisnou protepliti
takto živly intimními; kde takové prvky v Temnu
mizí, ustupujíce pouhé mosaice převzaté přímo z
dobových pomůcek, stává se kniha suchopárnou. Zvláště
jará a prudká postava milého jinošíka Tomáše
Machovce, tato svěží výjimka ve ztrnulém táboře Bratří,
otočena jest podobnými vzpomínkovými motivy, až
se zdá, jakoby byl Jirásek vložil do figury rozkošného
trubače drahý kus svého chlapectví a jinošství.
Nejsilněji proniká to ve výjevu, v němž Tomáš, prchající
s bratrem Vostrým z Čech do Žitavy, loučí se s
čtenářem: v hlubokých lesích nad pravěkým hradištěm
u Kopidlna, t. zv. Žižkových šancích, za slunečního
úsvitu omámí chlapce taj zřícenin a starodávnosti;
pasoucí se srny probudí v hochu mysliveckou krev;
neodolatelná síla pudí Tomše, aby lesním rohem
pozdravil jitro, aby oslavil štěstí z návratu do volné
přírody, aby vyzpíval všecku svěžest a rozkoš mlá·
dí - - - Možno snad říci, že tato scéna prosycená
hudební a lesní romantikou - spisovatel jí' potřeboval
ostatně jako motivické pomůcky k zauzlení osudu
myslivce Svobody - působí poněkud anachronisticky
v dějstvu z doby barokní a protireformačníj literár.
ním.u psychologovi povídá však velmi mnoho: potvr.
zuje činnou účast citového života! auktorova při tvoření
díla románového.

V tom spočívá neposlední přednost Temna. Jako
věcné, naukové poznáníl doplňováno bylo intuitivním
názorem, jako bohatství a rozmanitost postav byly
ovládány hojným živlem ideovým, jako epického širo-