setrvačně všem podobným novotám. Jiné zájmy tlačí
se v popředí, a s nimi dvojí stav přejímá vůdčí funkci
v románě. Na prostou, snášelivou zbožnost urozených
staříků zaútočí katolictví protireformační vedené
jesuity: církev vítězná vzníti v nudících se srdcích zájem
o svatořečení Jana z Nepomuka, církev bojující
znepokojí je misionářským úsilím o jich kacířské
poddané: zápas Tovaryšstva Ježíšova s tajnými evangelíky
stává se dějovou osou.

Jirásek neosamotňuje tohoto boje na život a na
smrt, jejž z hor Orlických a z města Dobrušky převádí
do Prahy a na její obvod viničný, nýbrž sytým a
trpělivým štětcem maluje dopodrobna jeho společenské
pozadí. Skalku vystřídá Praha a venkovské zemany
pražské měšťanstvo a úřednictvo i se svými
příživníkYi jako na začátku románu slečna Mladotovna s
panem regentem, tak v dalším průběhu Vypravování
rodina pražského sládka Jana Březiny tvoří středisko,
kolem něhož se kupí netragické události, provázející
ústřední děj náboženský a protireformační. Jako
jadrný chvalořečník starozemanských idyl po tvrzích a
zámečcích jest Alois Jirásek dávno znám a posud
nedostiženi široká a šťavnatá malba měšťanského světa
v Praze za doby Karla VL jest v jeho _díle novinkou
a čestnou sflutěží s obdobp.ými, v objektivním. svém
mistrovství nedoceněnými partiemi Karoliny Světlé,
hlavně v »První Češce« a »Černém Petříčkovi«. Oba
mistři staropražského měšťanského genru vyvolávají
zapadlý ten svět uzavřené a nepřístupné kasty s
hutnou věcností a s klidným psychologickým
proniknutím; ale u obou, stejně u mistryně velkých obrysů jako
u virtuosa historické drobnokresby, pod přísnou
objektivitou se skrývá chmurná kritika staré pražské buržoa-