balo, že hodina smrti odbHaj přes to však nemohl
úplně pominouti oněch myšlenkových prvků, v nichž
tajily se možnosti národního obrození. Dotkl se jich
pouze letmými zmínkami a ni jediného z nich nepromítl
celistvou postavou názorně přiblíženou čtenáři. V
neosobni dálce rýsuje se před námi hrabě Špork se svou
zednářskou loží; pouhými tituly zůstávají názvy děl
Baylových, Lockeových a Tolandových, jichž se hrozí
ve své cele jesuita Mateřovský jako nového nebezpečí
katolické věci v Čechách; nejistě tušíme jen, že mladý
Jiří Březina si nekoupil nadarmo z knihovny
deklamaoora Svobody spisy Balbínovy a Stránského
Respublícu; v pochybnostech zůstavil nás spisovatel, zda
selští vyznavači Beránkovi na českémseverovýchodě~
pokud neodešli za hranice, vedle tradic náboženských
zachovávali také věrné povědomí národní - snad
chtěl právě jen napověděti a nic více. šlo tu zřejmě jen
o zásadu historické zaokrouhlenosti, nikoliv o
problém básnické komposice. A prolo možno na tomto
místě pronésti námitku s hlediska kritiky dějepisné,
která se nedotýká Jiráska románopisce. Mezi
myšlenkovými a veřejnými čIniteli národní obrody české, jež
v Temnu jsou perspektivicky naznačeny, na dohro
pominut zůstal jeden a dojista nikoliv nejméně
důležitý~ vlastenecky státoprávní uvědomění čem .šlech~
stavovské. kbrá sice cizímjazykem a v západoevropské
kulturní stilisaci vvznávala přece lásku k české půdě,
k českému státnírilU irízéh1, li ceské minulosti. pOkud
byla ná,bQžeusky nezávadná; na tuto hrdou baštu na·
razily centralismus a germanlsacedoby bezprostředně
následující, odtud vyšla vlastenecká reakce za osud"
ného věku Josefova, zde našlo oporu jazykové, lite·
rární i myšlenkové úsilí buditelů. Není nahodilé, že

9·