poselství útěku ze země »Egyptské« mezi spoluvěTce
do Sas, přes hranice, - hojnosti těchto nových po •.
znatků jest Temno takměř odbornou studH
monografickou fk dějinám náboženského hnutí českého před
patentem tolerančním. A pod těmi historickými
jednotlivostmi promítnutými sledem působivých výjevů a
zástupem odlišených postav proniká zajímavé ideové
pojetí, ovšem spí:še naznačené než domyšlené až do
posledních důsledků: pozdní stoupenci bible a kalicha
opájejí a posilují se sice vášnivě naléhavými
vzpomínkami na českou minulost, na tradice husitské a
Bratrské, které v nich rozdmychuji Pismo a zpěvník,
ale v podstatě žijí z myšlenkového obsahu pozdní



reformace německé, v níž posléze úplně se ztrácej f" .•

Takto Temno Jiráskovo předvádí dvojí zápas o
'českou duši, jejíž životní samobytnost zdá se nadobro
ztracenou: z prava útočí na ni španělsko-italské
katolictví, zAéva usiluje německý protestantismi tam
propadá Čech žhavému vichru nové smyslnosti, zde mrzne
v ledu krutého rozumářstvL Smrt zde, zkáza onde €
právem zvolil spisovatel za motto své knihy verš
Isaiáše proroka: »nebude{ jim jitřního světla«.

Protiklad jesuitského katolictVÍ a českého
protestantismu zaostřil Alois JIrásek v dualism, jenž roztíná
celý náš národ za doby protireformační ve dvě
nepřátelské poloviny - není dorozumění, není smíru;
kde který Čech musí se bezohledně rozhodnouti. Zcela
vědomě zamítl spisovatel své někdejší zprostředkující
stanovisko ze »Sousedů« a z »Emigranta«, kde v
tradičním vlastenectví pokoušel se sloučiti domova víru;
dnes zná jeho zjednodušující. radikalism pouze krutou
rozluku: buď - anebo. Pokročili bychom o mnoho dále
než Jirásek, sevřeli-li bychom ji v nebezpečnou formuli