ce, jejich úprava teksto:vá, jejich 'kritika emendační
a konjekturální; Gebauer lexikograf a exeget přičinil
glosáře a někdy i slovníčky s vysvětlivkami; Gebauer
literární dějepisec předeslal obsáhlé úvody s dalekými
výhledy, projevil se řadou bystrých poznámek Celek
značí novou fázi českého umění vydavatelského, kde
dipIomaticky věrné přidržení' se dochovaného tekstu
ano i karakteristických zvláštností písařských přichází
velmi vhod památkám jazykově i ortograficky
vzorným, ba kanonickým. To lze říci právě o větších
Gebauerových edicích v »Památkách staré literatury če·
ské«, zejména Flaškovy »Nové rady« (1876) a »Žal·
táře Wittenberského« (1880), právě jako o vydáních
menších památek, pro něž stvořil Gebauer v »Listech
filologických« zvláštní rubriku »Klasobraní po
rukopisích«, mimo niž stojí však tamže uveřejněný otisk
»Knihy Rožmberské« (1880). Nová tato fáze vědy
vydavatelské byla spolu reformní: vůči nedokonalým,
neúplným a libovolným edicím jeho předchůdců, které
Gebauer sám nucen byl odmítnouH někdy s
polemickým ostřím, přináší tu Gebauer práce plné přesnosti,
kritiky a širokého rozhledu.

Těmito cestami nabyté a literárně publikované po·
znatky z dějin našeho starého písemnictví tradoval
profesor Gebauer dlouhá léta na katedře vysokého
učení, kde pravidelně čtení mluvnická střídala se
rovnoměrně s výklady literárně historickými, a dílem
i v cvičeních slovanského semináře české universHy,
kde vedle tekstové exegese a gramatického výkladu
také poznámky a exkursy literárně dějepisné usnad·
ňovaly zevrubné proniknutí k důležitému staročeskému
tekstu. S umírněným a objektivním klidem, s věcnou a
trpělivou zevrubností, s přístupnou prostotou, která