jinami národů západoevropských, především národa
německého a jeho osvěty feudálně církevní, a
znamenalo pak rozhodný obrat od slavjanofilské romantiky
k reálnějšímu nazírání na dějiny českého středověku.
Ale ještě v jednom směru setkaly se Gebauerovy
studie literárně dějepisné s nejlepšími snahami
moderního českého dějezpytul školy Gollovy; položily
zvláštní důraz na kulturně historickou hodnotu
staročeské literatury, z níž čerpaly nepřebrané bohatství
podrobností a detailů starožitnických, etnografických,
zvykoslovných, takže studium některé literárně málo
cenné památky staročeské měnilo se postupně v kul·
turně historické shledávání, třídění a vykládání
vzácných dokladů života, názorů a mravů v našem
středověku. Z uvedených studií vyznačuje se spe·
ciálním zájmem kulturně historickým stať o
středověkých »fysiolozích«; ale především byla to díla
Tomáše ze Štítného, která Gebauer probíral v tomto
duchu a touto metodou, chtěje arciť dáti spíše podnět
k další práci, než veškeru látku vyčerpati.

Všecky tyto vědecké snahy Gebauerovy našly své
vyznavače, napodobitele a konečně i dovršitele: za
světlým vzorem GebauerOVým kráčf dnes literární
dějezpyt český po cestě srovnavacího studia slovesného,
hledaje stále vnitřní souvislost našeho písemnictví s
Vývojem ostatní literatury na evropském západě; po
Gebauerově příkladě přiklánívá se k dějinám kulturním,
které samy v odborné své práci za velmi mnohé vděčí
podněcujícím jeho pokynům.

Souběžně s Gebauerovými studiemi z oboru
staročeské literatury uveřejňována byla jeho pečlivá vydání
některých důležitých památek naší staré slovesnosti.
Gebauerovi gramatiku náleží způsob jejich transkrip-