krásné erotické báje od irského domova přes německé
rytířské básnictví až na půdu českou, kde několik ci·
zích versí spojuje se v jedinou, formálně tak ubohou
skladbu. Poslední větší studií tohoto způsobu jest
o desetiletí mladší monografíe o »Marko Polově
Milionu a jeho překladU! staročeském« (1887), v níž po
stopách nových prací francouzských, anglických a
italských stanoví Gebauer nejen přesně a přehledně
osudy a cesty velkého cestovatele středověkého, nýbrž
oceňuje i hodnotu jeho výzkumů a spolehlivost jeho
zpráv ve světle moderního ba dání zeměpisného.!

Všecky tyto stati, jež doplňuje několik stručně
referujících, neobyčejně věcných a informativních
posudků, hlavně o literárně historických neb
národopisných publikacích jinoslovanských, neseny jsou týmž
dějinným názorem a provedeny touže kritickou
metodou. Hlavní idea, jež spojuje jejich empirické po·
znatky, jest názor nepřetržité souvislosti veškerého
písemnictví středověkého, o stálé migraci a transformaci
literárních motivů u nejrůzněj'ších národů středověké
Evropy, o blízké příbuznosti slovesných forem a genrů
ve veškerém písemnictví kultury feudální. S ideou tou
co nejtěsněji souvisí druhá základní myšlenka
literárně historického badání Gebauerova: hodnocení
středověkého písemnictví může se týkati jediné
stilového umění, slovesného výrazu, obratnosti formální,
nikoliv snad původnosti látkové; v poslední pří'čině
zasedají středověké literatury vesměs u téhož
bohatého stolu a pořadem berou si z jeho štědrých mis.
Toto pojetí staročeské slovesnosti, jež, jak řečeno, již
V. Nebeský u nás propagoval, sloučilo se v mladším
pokolení vědeckém s názorem o těsném příbuzenství
našich politických, kulturních i správních dějin s dě-