dého odstavce stati. Ale již studie »Moravská národní
píseň o třech dcerách« (1875) zpracována jest na
základě moderní teorie o stálé migraci: básnických
motivů v literaturách evropských a to z umělých děl
literárních do písemnictví lidového i sotva badatel
postoupil od formálního studia národní písně ke
zkoumání její obsahové půcvodnosti, ocitl se uprostřed
složité a zajímavé spleti srovnávacích otázek
seskupených kolem Gest Romanorum. Podobně důležité
památky mezinárodní literatury západoevropské, od
nichž ve valných kruzích šíří se slovesné vlivy,
motivové filiace, stojí po té vždy v popředí literárně
historických statí Gebauerových: začasté bývá staročeská
památka, slovesně a výrazově chatrná a bezvýznamná,
pouhým podnětem k obsažné zevrubné kapitole o tom
onom středověkém genru literárním, jehož osudy v
západních liter,aturách pečlivě se stopují. Všeobecný
úvod k článku B. Spiesse o »WaIteru a Griseldě«
(1877) poučuje názorně o šíření se látek Dekameronu
prostřednictvím Steinhovelovým. Rozsáhlá stať
»Fysiologus, symbolická báje o zvířatech« (1877) křísí
celou mrtcvou větev tendenčního písemnictví
středověkého, která z kmene lživědy vyrůstajíc, zasahuje
až do koruny morálky a bohosloví. Monografií z
církevní hagiografie a písemnictví legendárního počíná
práce »Legendární příběh sv. Doroty v literatuře
české a staročeská píseň ku sv. Dorotě« (1877 a 1878),
která: jemně upozorňuje na změny téže látky při různé
formě literární. Když v úvaze o »Jiříkově vidění v
souvislosti s jinými pověstmi mystiky křesťanské« (1879)
sestoupil do hlubokých temnot veškeré středověké li·
teratury eschatologické, sleduje Gebauer v stati, k níž
dal podnět staročeský »Tristram« (1879), bludné osudy