decká erudice, jež se projevila živým účastenstvím
v první české encyklopedii, Riegrova »Slovníka
naučného«, obsáhala vedle podrobné znalosti srovnávací
mluvnice indoevropské také důkladné poznání
písemnictví slovanského i německého; jeho osobní zájem
rozvíjel se stále v duchu tehdejšího pokolení, které
dovedlo spojiti s nadšenými sympatiemi pro
Slovanstvo myšlenkové vlivy evropského západu a kult
vlastenecké minulosti s mužnou oddaností době nové. A
toto těsné sdružení sfudií literárně historických s
vědeckými pracemi filologickými zůstalo pro celý život
Gebauerův rozhodným a směrodatnými i ona z jeho
děl, která nesou v zákI,adním svém ústroji znak
odborné vědy jazykozpytné, vykazují při zevrubnějším
prohlédnutí stopy tohoto karakteristického spojeni.

Arciť nelze upříti, že postupné soustředění práce,
jež přináší každé skutečné metodické a účelné
studium vědecké, přizpůsobilo toto naukové spojeni.
Kdežto počátkem sedmdesátých let jsou u Gebauera
literárně historické práce v rovnováze se studiemi
gramatickými, přesunuje se již koncem sedmého
desetiletí minulého věku těžiště Gebauerovy činnosti do
jazykozpytu, ať hledajícího zákony, ať popisujícího
zjevy, ať sestavujícího přehledné doklady, až pak v
osmdesátých a devadesátých letech jazykověda
pohlcuje ve~keré síly a veškerý čas Gebauerův, užívajíc
namnoze kritických poznatků literárně historických pro
sebe za pouhé pomůcky, byť velmi důležité a vítané.
Leč obdobné přizpůsobení děje se i jiným směrem:
slovanské literatury zvolna ustupují do pozadí, kdežto
staročeské písemnictví soustřeďuje na sebe hlavní
zájem; vývojesloví lidového básnictví a srovnávací
dějiny literární však znovu a znovu hlásí se o značný