ritářství, nýbrž zůstal věren sobě a hlasu svého genia.
Úmorná práce, neblahé polemiky, bědné vědecké
poměry v Čechách spalovaly dále jeho organismus a
skončily neblahou svou činnost dříve, než Gebauer
mohl dovršiti svoje obě životní díla. Přece však
neodešel Jan Gebauer než dokončil práci jinou: jeho
karakter, <> jehož propracování usiloval po celý život,
byl v hodině skonu dokončeným uměleckým dílem: bez
puklin a bez trhlin, celistvý a hotový.

II.

Dílo lit e r á r n ě děj e p i s n é.

',f/.

, \ ~ úvodním svém proslovu k prvnímu svazku
li, / »Listů filologických a pedagogických«, kdež
s nadšeným důrazem a s přesvědčující
roz
hodností stanoví se, právě v jubilejním roce stých
zrozenin Jungmannových, celý široký a rozsáhlý program
české práce filologické, vyložil profesor Jan Gebauer,
jak studium jazykové i literární stejnoměrně a
rovnocenně skládají obor vědy filologické, a prohlásil spolu
odhodlaně i skromně, že všecky svoje síly chce
věnovati dvojí této činnosti, jejíž meze moderní vědy
etnopsychologické vždy rozšiřují.

Tehdy v době, kdy česká věda akademická pracovala

o první výzbroji pro samostatné vysoké učení,
náležel pětatřiceHletý učenec, právě se habiIitovavší,
naprosto rovným dílem studiím jazykovědným i
slovesným. Jeho začátky literární zabývaly se především
slovanskými literaturami a lidovou poesií; jeho vě-