Gebauer nikdy celkového zření vědeckého. Mluvnice
česká byla mu nejen stálou součástkou a zvláštním
případem srovnávací a všeobecné mluvnice slovanské,
nýbri 'stála u něho vždy na pevných základech
srovnávací mluvnice indoevropské, opřených posledními
vědeckými poznatky.

Jeho přísná, úzkostlivá, podrobná pracovní metoda,
v níž se pedanterie stávala ctností, jeho stálý zřetel
k původním pramenům, jeho chladný a průkazný
objektivism, konečně vytrvalost a železná píle, v níž
vyrovnal se Gebauerovi jediný snad Tomek - ostatně ve
vědeckém snažení a pojetí spíše Gebauerův
protichůdce, - byly vždy jistou zárukou, že ani syntetism
vědeckých plánů, ani stálá tendence srovnávací
nepovedou k ukvapeným závěrům a nedoloženým
domněnkám. Před mluvnickým rozborem staré češtiny
předcházela přesná kritická vydání staročeských tekstů;
velkému celkovému dílu předeslal Gebauer četné
zvláštní monografie; pro každý gramatický zjev snesl
předem spoustu starých příkladů; historický slovník
zbuc;lován byl z nesčetných dokladů. Vždy pracoval
Gebauer induktivně: šel věrně za přesně hledanými a
přesně stanovenými speciálními poznatky a vyvozoval
z nich trpělivě svoje teorie, které nejednou popřely
původní východisko naukové. S neoblomnou láskou
k poznané pravdě vyznal Gebauer vždy otevřeně a
jasně, že pro lepší poznání vzdal se poznání staršího,
snad pohodlnějšího.

Jan Gebauer šel takto kamenitými a pustými cestami
filologie v čechách v mlcení a samotě, šel klidně,
statečně a bezpečně. Kdosi kráčel však vždy za tímto
osamělým chodcem; byl to přísný Seraf kriticismu
s plamenným mečem. Celá inspirace životního díla Ge-