JAN GEBAUER

L

o s o b n o s t.

l~

'I /,

'i : den skonu Jana Gebauera, kdy noviny
mlu
~'~'~ilY o filologických p"cich. univmitnfch
dů\r :tojnostech a úředních poctách, prožívali
všickni, kdo slyší rytmus kulturního českého života,

bezprostředně krutý dojem, že odchází zde kus naší
nejvzácnější současné historie, a že náhle české jmění
intelektuální bylo umenšeno a zkráceno. Neboť pro ná:š
duševní život byl v posledním čtvrtstoletí Jan
Gebauer rozhodně a representative man: typický ukazatel
naší vědecké mohutnosti, kritický vůdce přísné a
přesné naukové abstrakce, kterou se dá měřiti síla a
odvaha myšlení v národě, bohatý a štědrý tvůrce a
dárce, jenž tvořil z vlastního zdroje poznání a
rozdával z darů svého osobního úsilí, ale hlavně celistvý
a jednotný karakter, jehož vůle a jehož rozhodnuti
byly právě tak obdivuhodny jako jeho výtvory
vědecké.

Snad bylo by nejsprávnější měřiti vědeckou i
karakterní velikost Mistra - neboť jím byl v celé vroucí
a zákonné kráse tohoto slova, z něhožto vyzařuje lesk
sugesce - oním nesporným a vzácným zjevem, že
svou vědu, odbornou, samosprávnou, odtažitou a
školskou, odkloněnou od života a propadlou kletbě hluché
samostačnosti, dovedl povznésti vysoko nad oblast
ryze naukovou, že učinil ji přímo orgánem národního
svědomí, nepodplatným a neodvislým tribunálem