DOJMY A MEDITACE

NAD LYRIKOU HEYDUKOVOU

n·'\. . ... ezi Nerudovými zimními motivy, kde tvrdou a
~~,~Ú pevnou rukou váží Samota a Nemoc girlandy
~ \ ~ z černých macešek, a kde se zkamenělým
úsměvem Zima a &urt vijí bílé kytice z narcisků, kvílí v
trojím lyrickém výkřiku bolestné poznání o rozdílu mezi
písňovým výtryskem kypivého mladého srdce a mezi
unavenou melodií sltarcovou. Nejkratší a nejméně sti·
lisovaná z těchto tří básní volá přímo k osudu, aby
ušetřil pě"Vlce kletby stárnutí: není, praví resignovaný
padesátník, smutnějšího vědomí, než musí-li čísti
básník z útrpného pohledu svých posluchačů, že ztrácí
hlas a že navždy pozbyl štěstí resonance.

Podobá se, že na Nerudově pokolení byla příliš
vrchovatě naplněna tato prosba, temenící z trpkého
odevzdání churaV1Cova a z nelítostné, ba nespravedlivé
obžaloby přísného autokritika. Melodický básník
temných nocí a jasného soudtu, Rudolf Mayer, odešel před
vlastním rozpukem svého bohatého i jemného nadání.
Prudký Václav šolc, v jehož nevelké knížce jest
nashromážděno tolik mladého mistrovství, zmařil sám
svůj vývoj právě tehdy, kdy nesl se za novými
možnostmi české lyriky i epiky. Několik kroků před dubo·
vým prahem zralé mužnosti umírají také Gustav
pneger a Vítězslav Hálek, a právě na nejlepších kusech
knihy »V přírodě«, na řadě Hálkových povídek i na
»Paní fabrikantové« lze změřiti dosah předčasného
j,kh odchodu: čím mohli se oba státi našemu umění, až
by byli zcela ovládli kázní skutečnosti i formy mlhu