piiříznutý brk slovesného zpravodaje, a vrhli se do
politiky, ,do veiejné výchovy národ'ního mínění, aby,
jak jen možno, ztělesňovali právě krásný čiti
.
Oba přeskočili vkarakterním anachronismu celý
vývoj, jenž je děli:1J od osvicensltví a vrátili se k
hodnotám XVIII. věku: k praktickému utilitářství a k
výchovné tendenci, k dlŮsleldtné vládě zdravého rozumu
a ke ku Hu živlu uvědomělých i účelných v poesii,
k chvále mužně vyrovnaného zdraví a karakterni
kázně. V začátcích svých souvisel jak napodobitel Jean
Paulova citově rozechvělého slohu tak Idrsný virtuos
v ohlasech liJdové písně s romantiko'U; za útočného
piÚsobení kritického pos,tavili se oba na rozhodné starnfo·
viÍŠitě protiromantické; v liloubidUJŠí však patřili ke
kulMe před.romanticM. V Boernovi i v Havlíčkovi
ožilo naposled před rokem 1848 'západoewopské
osvícenství, arciť pomršeno s Iiber.alismem nové
společnosti občanské.

Co VJŠak děli10 Havlíčka od Boema, byla
ruznorodost jejich založení a mravního nadání. Boerne zu·
tstal vžid'y povahou problema,tickou, podlamovanou
vnitřními rozp0il"Y: byl ve všem všudy židem a p:řece
nám odřízl se od své rasy a její tradice; miloval
ho.roucně německý národ a přece cítil sám, že jeho
temper,ament, jeho s 1'oh , jeho vtip jsou bližší' Francií než
Německu; hlásal stále solidaritu a soudržnost všech
a hynul v smutné samotě chladného vyhnanství.
Havlíček hyl karater z jednoho kusu ocele bez kazů a
puk'lin, sám 'v sobě jist, z1áhy vYZlrálý a dospělý, vždy
vědom !cíle, 'ale zároveň .be'zpečen resonll'nd, neob·
lomný v činu a silný v utrpenf. Jan Neroda narzvaI
Havlíčka krásně 7>věčnýril: muiem«, a národ! vidí v
něrpředevším novověké ztělesněni hrdiny.