sou svou nejšťastněji a nejdravěji. Potom pouští úz'dtu i, své j~zlivé zlomyslnosti, kterou v 'kritikách vlasltní'ch snalŽil se nvlá:dnouti. NeodisUlzuie pouze, nýbrž hned karikuje; neútočí toliko na dílo, al:e iÍ na os(]bnost jeho >spisovatele; vyjímá z plt1losti auktorova zjevu jediný rys a to nejubožejší či nejpítVlornější. Nechce ví'deti celého AchHla, - sipokojil se ovšem často ta:ké le.vnělj.ší p,ůtkou SI pouhými Hterárními Thersity - nýbrž míří jen a jen na jeho patu ` a nechybuje ,s,e Ijí nikdy. Havlíčkova Isa'ÍÍJra. llite'rámí, j>eŽ vysvobodila naše panenské pís,emnictví' z dosa· VlaJdlní zdrž'enlivé anonymnoSibi. a ohle'dlUlplné t'Y!pi'čnlols'tÍ Lan!gr.ovya Koubkovy, stoj~ nepopřeně nad 'jeho krI· tickou praksí: má-li zde úctyhodné občanské ctnosti Boernovy, přibližuje se tam rozpustilé geniálnosti Heinově. Příležitostná nahodilost, která řídila kritickou prak si Havlíčkovu, zavinila, že Havhček změřil dosltřel, siVého soudu poUrze [Ira průmě.rných a prO'středních díl'ech epigonských. Ni jedenkráte nebylo mu přáno vyrovnati se s velkým tvůrčím činem básnickým neb myslirfelským. V té V'ěci dosrtalo ,se mu ntevdlěčnějršího údělu než kritikovi jeho rodu, Ludvíku Boernovi; ten vyplýtval sice svůj soud i svůj hněv v zápase s Clau· renem. a Houwaldem., ale přece směl střetnouti se kriticky nerjednou se samým Goethem. Leč kdo byli ,předmětem HavlíiČikový,ch rozborů a útoků? Tři ,odvo. 'z'ení dědiÍd české senltim'entáliIlí rromantiky, Tyl, Vocel a Kapp'e,r; dva, čeští nohsledové němedké filorsoHe ještě před pIlnou krY's.taIis.ad svého, myšl,ení a své plo'Vahy, Augustin Smeti~lDa a František ČwpT; chlební pisálkové Jaikub Malý et hoc geml/S omlllre. S jediným velkým báJslníkem zkřížily se HavHčkovy kriticiké ces.ty: s hás-