IlIěkolik referátů, kterré j'SlOU improvisovány, aVlšak
nedomyšleny a nerozvedeny; musíme se z jeho peTa
spokojiti nečetnými náběhy ke skutečné soustavné
formulaci; najdeme bystré jiskérky jeho polemického ducha
a jeho kritického nadání v drobné a vš'ední tříšti
redakčních poznámek, nahodilých invektiv a
podrážděných replik. Kletbou - ale zároveň inspirací - tétc
kritiky jest její pfíleži'tostnost. Denní náhoda
dodávala arciť zcela libovolně reoens,entovi »České Včely«
knihy, ča'sopisy, někdy idivadelni představení k
posudku a k rozboru. Havlíček však pJ:lacoVlaI o sVlých
kri:tli.ckých člá'l1iCích sá.rm metodou příležitostnou: oddav
se ohvilkové náladě a okamžitému ro'zmaru, napsal
neje1dnu stať pŤ'es nlOCj jindy však odložil na týdny,
na měsíce rozepsanou úvahu, aby se k ní vrátil,
odcizen tématu a zbaven inspirace; proto le'ckterý z
Havlíčkových referátů působí nastavovaně a
zlomkovitě.

Havlíok/olVa kritická Musa jmenoval1a se Chvíle a
p.o,přávala mu pouze krátkých obje1tL Jako v celém
jeho ži:vlOtním díle, jeví se také zde ú,etelný sklon
k soustfeděné drobné práci, kte,rá j,en zffidka řJa'dí
krátké články jakož'to organiclk.é čIelIlY v ,jednotný
řetězec: nikoliv kritický myslitel, nýbrž kdtický
žurnalista mluví tu k nám. Js:a nelOdolatelný tam, kde
v nejst1ručnějším ,rámci, řečí hutnoill a ,argumentací
spáldJnou vyjádří útočný 'svůj slO'Ud, Havl'íčelk
nedovede se v 'dlelších statích ubrániti, aby mill nedoš'el
dech. P,mto powdělsvé nej'říznější úsudky o
spiÍsovatelíoh a své ne'jpronikavěj,ši glosy k české
vl,a's'tenecké romantice ne snad ve formě kritickéhlo
referátu, ,nýbrž ve dvou, čtyřech řá'd!cích ~igramu: na t'éto
úzké sltezičce mezi dvěma hlohiovým~ keři líbá se s Mu-