HA VLíčKOVA KRITICKÁ

MEZIHRA

.J..~~~ \" evelký svazeček ří,dkého tisku obsáhne snadno

-l~" celou dvojroční žeň Havlička kritika. Pevná
~. a pružná ruka šesltadvacetiletého bouřliváka ()Id.
trhla se navždy od této slibné úrody hutného, ač dotud
jen dopola vyZ)ráJloého žitného zorní a bodavě osinatých
ječných klasů, jakmile plnost a válžnost času povolaly
jej k veřejnému boji. Karel Havlíček opustil s lehkým
srdcem a bez nejmenší vnitřní námitky kritiku, sotva
poznal, že noviná:ř8itvi a politika nabízejí závažnější
i důsažnější mí'sto jeho schopnosti sou,dčí a vůdčí.
Ani pak, když černá vlna reakčního soumraku srazila
jej nadobro s čestné a vzdorné výspy národnílho žm·
nalisty, nevrátil se Havlíček mezi knillhy a před puH
literárn~ho 'soudce; oddzilť se navžd.y slovesné kritice.

Havlíček nenalézal nikdy svého duš'evního domova
v ohlasti knižní, kudy jen procházel s nedočkavým
chvatem, touže dospě'ti blíJže k životu a k akci. Stačí
pročíst>Í jeho obsá:hlou a otevřenou korespondend, kde
v střízlivé a jadrné věcnosti vyče'rp,ává celý obsah
sv)'oh rozvětvenýoh zájmu, aby vysvitlo, jak Havlíč.
kovi na knihách a na literátech vlastně pramálo záleží:
šlehne po nich někdy letmo bičíkem svého posměchti,
avšak nekarakterisuje jich, ani se s nimi kriticky ne·
vypořádává - pravý to protiklad čelakovského, jinak
Havlíčkovi nezcela různorodého ducha, jenž v přátel.
ských dopisech nemilosrdně a při tom s napiatým
zauje'ÍÍm účtuje s veškerou slovesností papírové své doby.

I tenkráte, když Havlíček po prvé prožíval prudký