stopě« duní pod neurčitými tóny hymnu o národní
velikosti akordy husitského chorálu, který zaznívá i z
básně »Jen dál!«

Pro NeTUJdu hásnfka nebyl Hus nrkdy naléhavým
problémem osobním. Kdežto Neruda-národní
vychovatel nepřelstával k Mistru Janovi obraceti
pohledů a připomínati jej Čechům jako mravní příklaJd
v duchu historie monumentální, nezastavil se u něho
Neruda poeta. Jest však vzácnrým dokladem intensity
husitské myšlenky, že maně i u ducha tak různorodého
jako byl Neruda prorazil občas tradiční vrstvy
katolického cítění a myšlenkového liberalismu. Nebylo to
v Čechách po prvé: se zjevem obdobným setkáváme se
u Nerudova učitele a miláčka, Karla Havlíčka
Bo
rovského. (1915.)