v Husově osobnosti i díle: Hus jest mu »ideálem
člověka Čecha, jenž po česku, oestou národní vedl
přivržence své k poznání pravdy«. Pří krítice truchlohry
Leythauserovy naznačil, že dramatický básník by
mohl tyto prvky rozvésti jakožto plodné politické
motivy, jimiž by vnikl do nedramatické, epické látky
husovské hyb a vzruch - přece však varuje, aby tento
živel národní neza:tlačil snad příliš do pozadí
všeobecnou, mravní, lidskou podstatu Husova zjevu a
významu. Ani v kuse Gerstenbergově ani v
»dramatísované elegii« Leythausel'ově není však těchto
poií
ticko-národních zřetelů. - .

Hlučnou fanfárou svobodomyslného nadšení pro
všelidský význam naší reformace zahajuje Neruda
r. 1871 cestopisný obrázek z Husince, který vložil de
volné řady svých jihočeských »eldog« většinou
rozmarné a vyrovnané nállady (S. S. VII, sfr. 253-256);
ale do břeskných tónů husitské tirády zaMrhá ihned
pláč elegických houslí. Povzneseně a hrdě sestupuje
Neruda od šumavských výšin k »českému Betlému« a
rozhlížeje se po krajině, deklamuje u vytržení:
»Odtud vylítla hvězda k nebesům, ozářila celou oblohu,
její lesk zachvěl světem - zastírejte celé nebe
rouchem 1U, kdykoliv vichr dějin je odestře, hvězda české
slávy třpytí se tam a zářiti bude již pro věčnost!"
Zase po způsobu svého přítele Karla Sladkovského
velebí průkopnický čin Husův liberálními hesly, znovu,
jako před pěti lety v Brandýse, řadí k Husovi
Kom.enského. Takto překračuje práh rodné světničky
Husovy, - a její nedůstojná bída a zanedbanost
zraňuje jej až vhlUJbinách srdce, jako již před deseti:Ietími
se citi1 zahanben František Turínský, jeden z prvních
básnických poutníků na tom!to posváltném místě. Ba-