volných kritikách (K. S. VII, str. 464-468 a 494-499)
oba kusy rozboru velmi. zevrubnému, kde oceňoval dle
ceny básnické i dle účinnosti scénické výjev za
výjevem, ale při tom pokusil se řešiti svou ana!lysou
otázku obecnější: pokud Hus a Kristus jsou vhodnými
dramatickými hrdinami, při čemž přihlíží i k italské
hře o Ježíšovi a Magdaleně od Felixe Goveana.
Neruda rozhodně popírá, že by všelidský Spasitel i
národní Mistr se hodili kZlpracQivání dramatÍ'ckému.
Jsou mu oba postavami. nedramaticky klidnými,
povznešenými úplně nad mraky osobních vášní, ponoře·
nými pouze do poznání myšlenkového. Oba jsou
»vtělená pravda, ryzá upřímnost, nepřekonatelné uvědo·
mění, úplné podřízení sebe pod myšlenku.« A s velmi
bystrým pochopením dramatickýich zákonů, nikoli však
~ úplné shodě s našimi histodckýmí vědomostmi o
Hu~ovi, zdůmzňuje Neruda, proč se Hus hlavně vzpírá
dramatickému zpracování: nemá prý ani vývoje, ani
vnitřních bojů, vystupuje prýzcella hotova nevykazuje
tud[ž charakterového postupu. »Hus bojuje jen slovem,
r;~. myšlenkou, jen učením svým a obětováním se za
učení to, na divadelní drama, nemá-li se osoba hlavní
stát vedilej,ší, jest potřebí něčeho jiného.« Jak znamenitě
rozumí zde Neruda podstatě tragédie, jak málo roz·
Ulní osobnosti Husově! Není sporu, že figura Husova·
není právě 'dramatická; hry Tylova,6 Jiráskova,
Voborníkova, Dvořákova daly Nemdovu názoru v pod.
statě za pravdu, ale lze přece tvrditi apodikticky, že
Husův vývoj, vnitřní boj, zrání, kolísání a
zdukonalování by neohslahovaly prvků dtramatických? Věříme,
že velký básník je odkryje a využije jich.

Rozbor Gerstenbergovy hry jest významný také
tím, že Neruda v něm zdůraznil po prvé národní prvek