učený a důkladný štětec vyprávěl rád na obrazech
velkých rozměrů a přehledné, ač střízilivé komposice
chladnými barvami o Mistru Janovi. R. 1842 vznikl
»Hus před sborem kostnickým«, v pade~átýchletech
násled(}var~na-1iranr~E;--vŠ~desátých pak
»~!
_H~~ ka~1l:!~JJ-;-poSilední-~ba obrazy byly vystaveny v
Praze a daly Nerudovi podnět do široka se rozepsati.
Neruda mluvíva,} o výtvarném umění spíše z plnosti
bezprostřední!ho dojmu a z naivního, instinktivního
pochopení než z hloubky poznání odborného; jeho
kritiky obrazů a soch většinou byly literárními
parafras·emi, nikoliv výtvarnými rozbory; do otázek
obrazové stavby a světelného neb barelVného ustrojení
pouštěl se zřídka a to jen poznámkami letmými.

Tak přistupoval také v říjnu 1863 k Lessingovu
»Janu Husovi na hranici« (Kr. Sp. VIII, str. 127-131):
o koloritu a vzdušnosti obrazu zmínil se zcela stručně
v závěr~u referátu, kdeIŽto hliavní zřete'! obrátil k
myšlenkovému pojetí pos.tavy Husovy. Ač v cel!ku
chválí Lessingovo dílo, hlavně pro psychologický
výklad obou skupin kolem hranice, přece v základní
věci staví se proti německému malíři. Lessing zpodobil
Husa, kterak oddán do vůle bo~í a naplněn tichou
pokorou koná svou poslední modlitbu kleče nedaleko
hranice. Neruda odmítá tohoto Husa resignovaného,
trpícího, uklidněného, na jehož churavé tv:árři pohrává
paprsek smířlivého ticha záhrobn~ho; zdá!! se českému
novináři, že se tu »zrcadlí opět duch německý, sahající
vždy po tom, co jest nejabstraktnějšího«. Neruda,
hlasatel činu, hrdinství, vůle, přál by si Husa
heroického, silného hrdinu, jenž, ač oddán v soud boží,
sleduje mužným zrakem celé své okolí a vyrovnává se
s ním; slovem: nestačí mu Hus náboženský, nýbrž