Huttena« nebylo prostě rozdílu a rozporu mezi
revolučn~m bratrstvím nové doby a táborským
radi'kalismem XV. věku, a třebaže dle zákona osobní
spřízněnosti lnul spí'šle k »smělému, ohnivému, ano
dobrodružnému« Jeronýmovi ne'ž k »mírnému, rozvážnému,
poněkud zádumčivému« HusovF, přece prohlašoval
s naléhavým důrazem Mistra za věčné heslo nándní
přítomnosti. Při tom naprosto netajil se přímý Frič
úplným nedostatkem smyslu .. Pr.9._!!<Íl:lOžen~kou náplň
husitskéh~>.. JmtlJf<_ba zdůrazňoval svůj liberalismus
velmidÓtklivě: »pravdy, jež Hus a Jeroným hlásali
a pro něž trapnou smrt podstoupili, jsou nám nyní již
dávno překonaným s,tanoviSlkem.« Jinými slovy; a;by
písničkář z bašty mohl se přihlásiti za vyznavače
Husova, přehásňuje si jej ve svém zjednodušujícím zpusobě
na abstraktní schema, jež nemá s historickým Mistrem
mnohem více společného než jmeno a legendu smrti.

Pro takovou naivní přímočarost nebylo v Nerudově
povaze ovšem místa. Zdá se, že ~ertld.9vi chyběly
nadobro veškeré disposice, jež mohly jej sblížiti s
náboženským bnutím českým. Myšlenkově vyznával již
záhy vědecký naturalismus, jehož svět jest odbožštěnj
?myslově přinesl si z rodiny i z prostředí dětských
svých let spíše sklony katolické; citově stál blíže
renaissančnímu pO'žitkáiství než mravnímlU rigorismu
reformace; snad jen důsledný, vrozený i promyšlený
demokratism mohl rozněcovati v něm sympatie pro
husitství. Není doloženo, že mladistvý Neruda z
období »Knih ve'ršu« by si byl uvědomoval tyto zásadní
rozpory. Když psal památné vyznání »Z času za živa
pohřbených«, zaujal vůči nejslavnější době národní
odmítavé stanovisko z důvodu jiného, k němuž dovedl
jej radikální protihistorism ze školy mladoněmeckého