národně lidové; Josef Kajetán Tyl pojal jej prImo
jako mluvč~ho. konstitlJ,čnílidovl'áic1yarevóli:i9niho.
rozumUj AugusHnu Smetanovi zažehá hranice
kost-Ťl1'č'Kir"pi:vní záhlesky protiauktoritativního boje novo~
věkého. Ještě určitěji než spisovatelé čeští formulovali
před rokem 1848 toto liberalistické pojetí Husa a
husitství němečtí básníci z Čech; po Herlošovi a
Hartmannovi zvlá'ště Alfred Meissner, jehož »Žižka« z r.
1846 jest nejsilnější projev revoluční myšlenky české.
Epiik Meís'sner jest žák Lenauův ato nejen po stránce
formální: ve shodě s pěvcem »Savonaroly« i
»Albigenských« chce zobrazovati v epopeji složené z
krátkých romancí velký dějinný výjev z odvěčného boje
člověčenstva za osvobození. Z dějin doléhá k básní'ku
dle slov prologu »Žižky« »sténání chudých,
utlačených chvění, jež ze žalářů volá v tichou noc, boháčům,
šťastným káravé to znění, křik o chleha, o poznání,
o moc«; kadřství jest jinou, průpravnou formou
revoluce; dílo Husovo a Lutherovo stejně jako vzdor
Spartakův neb myš'lenkový odkaz Rousseauův jsou
přípravou velkého konečného zápasu lidstva o světlo,
o volno!!t, o bratrství; kalich husitský jest kalich světla
a života pro všecky; Čechy byly prvním krbem svatého
ohně. Meissner, jenž působil na naši poesii mocně až
po Svatopluka techa\ vytvořil předpoklady, na nichž
básnicky budovala ve svých politických Z!pěvech
družina Májová, nejhorlivěji ze všech J. V. Frič a Jan
Neruda.

Překypující básník krásného činu a pádného slova,
,..Jo.sef Vá~Jl!Y.-Er.ič... hlásil se k husitství' velmi záhy s
'otevřenou svou rozhodností> a již r. 1858 v »Mistrovi«
a v »Kalichu« vypěl své liberálně husitské nadšení
kovovými tóny. Pro skladatele >>Vádava IV.« a »Ulrika