III.

M"istr Jan Hus u Jana Nerudy.

í
'\ kolísavou nejistot...Pu a s vnitřním zmatkem
při
ll. ~ ..
,,~_,
~ stupova o pokoleníl Hálkovo a Nerudovo k
pro
,h" / blému české reformace. Stačí nahlédnouti do
stu
W denýcIi-a: z~atěn§~hjh;;~"ta.jó v »Dědicích Bílé Hory«,
nebo zabrati se do spleti deistické mystiky a husitského
blouznění v polohistorických románech Karoliny Světlé,
aby rázem vysvitlo, jak namáhavě a bezúspěšně
zápolili básníiCÍ této generace s živlem naprosto cizím
jejich vlastnímu životnímu názoQ"u. Nepronikli nik<iY
k jádru. Spokojili se prostě tím,
kdyi'illibožeriSk;;~-~ápíň·č~~kého hnutí reformačního zaměnili čímsi jiným:
někdy myšlenkou národnostní, jindy neurčitými sna·
hami o emancipaci společenskou, po třetí dokonce
přeludným slovanským demokratismem. Nejlepší duchové
této bohaté skupiny byli nenáboženští, ba protinábo·
ženští synové této země, nad níž neznali vyš1šíJ krásy
a vyššího zákona: někteří tonuli sebevědomě v
naturalismu, jenž zamítal všecko transcendentno, jiní, kteří
vyspěli k evangeliu mravního hrdinství, usilovali
postaviti všecku etiku na základ mimobožský, Čím
mohla, čím musila býti postava Mistrova i s
myšlenkovým svým ovzduším příslušníkům tohoto období?
Vlznešenou a odIehlou záhadou, kterou dlužno
přiblížiti a zlidštiti, aby naplnila se krví života.

První pokusy o to učinili již spisovatelé a myslitelé
ze čtyřicátých let, připravující ideový i politický
převral. Karlu Havlíčkov,i byl Hus hlavně liberá'lním od·'
půrcem despocie a rozhodným zastáncem myšlenky