HusL Liší se v tom ode všech našich historických vy.
právěčů, od Tyla po Jiráska. Jejich fabulační úsilí
nese se vždycky k tomu, aby dovodili, kterak Mistr
vysokého učení pražského se krok za krokem blíží k
osobě králově; někdy veselé kruhy studentské, jindy
vážný zájem královny Žofie zprostředkují styk, jehož
prvním významným ovocem jest dekret Kutnohorský.
U Máchy souvisí však Mistr Jan Hus nikoliv s
postavou královou, nýbrž s figurou jeho protichůclce,
kataj ryze psychologická motivace tohoto sepětí až
překvapuje svou hloubkou v této práse začátečnické.

V posledním výjevu románu »Kři'Voklát« čeká na
V)'lšehradě, v síni královské, stulen u nohou sochy
Václava 111., kat zdrcený smrtí své milenky a
vykupitelky Milady, na Mistra Jana Husa, jemuž se tou'ží
vyzpovídati, než na Vyšehrad přibude také král
Václav IV. Zpověď katova, do ní,ž Mácha Vlložil významný
kus konfese vÍastní, jest zároveň životopisem
nešťastnikovým, k\erý se vyzná, že jest synem levobočka krále
Václava III. a tudíž neplatným dědicem rodu
Přemyslovcůj kat vypráví dále o samotářském a zoufalém
svém mládí, o touze po zemi če'ské, kam přiš'el z
uheTského svého domova, o mocném dojetí při prvním
pohledu na Vyš,ehrad, »na kterém již otcové jeho
nevládli více.« T'ehdy ujal se mladého cizince Mistr Jan.
přijal jej na vysoké školy, staL se mu nejen učitelem,
ale i přítelem. Leč kat nežehná Mistru, nýbrž naopak
obviňuje jej způsobem tragickým: »Ty jsi byl mistrem
mým, ty jsi mne učil mysliti, a byl-li jsem dříve
nespokojený, tedy teď nespokojenost má nejvyš'šího
stupně dosáhlaj rozum můj zbloudil s pravé stezky;
jak již dříve pro povahu mou bylo lze se nadí'ÍÍj já
spustiv se náboženství, nevěřil jsem v Boha, v ne~