Nesetkal.,.li se Karel Hynek Mácha s Husem 'nábo
žensky, nemohl se mu zcela vyhnouti na cestě jiné:
básníkj jenž se snaža tak úsilovně a pronikavě vystih.
n()41i minulost českou zvláště. v i~jí<:hvztazích
~pří
J9m!l:lQsli .•. ,..elegik mohutného citu, jenžnéustiile byÍ
vzněcován rozporem zašlé slávy a chabé současnosti,
vyprávěč dějinných. i rOlllaneskníclJ. .. přiběhůz doby
Václava. IV. ~wsil se přece zamyslitin.aér hištoricko~

pos~~~~Mistrovou. N elzevŠak .. t~rditi· . tolio bez vý.
lirad:--.Mácha-bYI,--~d hlavy až k patě synem roman·
tické generace, která kladla těžisko českých dějin do
dávného pravěku, dodohyhrdiriské, dÓčásůkrálov·
_~~ych. Kdykoli v patetické sVé hrnce· vlastenecké

(»Hrobka králů a knížat českých«, »V chrámě«, »Sen
o Praze«, »Na příchod krále«) vyvolává v temných
barvách zašlého freska velkých rysů obraz Prahy, tyčí
se nad báchorkovou Vltavou heroický Vyšehrad, neb
chmuří se obrysy opuštěného hradu královského, neb
padá měs~ční světlo do chrámu svatého Víta. I ve
velkém eschatologickém vidění »Sen o Praze«, kde
zrak křesťanského visionáře snáší se nlélJ sestárlé zemi
k Praze od lidí opuštěné, vrací se »v hrůzoslavné.m
tichu« vznešeně ele!gÍJcký obraz města králoVlSkého,
kněžského a feudálního. Před těmito romantickými dě·
jišti, tak m?hutnými ve svém zjednodušení, Mácha pro~l
žíval celou stupnici vznešených citů: touhu po slavné,
minulosti i stesk po ní, bolestný rozpor mezi dějinnou~
velikostí i mezi mdlobou nešťastných současníků i vě'j
domí pohany, hrůzu metafysickou nad prázdnem věč-,
nosti i sociální vzdor proti nespravedlivému řádu. ~

Bylo správně uka'zário1, že Mácha hledaje básnický
výraz jak pro osobní své cítění, 'stupňující se od
elegičnosti po tragické buřičství, tak pro hromadnou náladu